Amadeus Mozart se v hrobě obrací
A to proto, že si nese sebou prokletí
Z posmrtnýho světa do těla se vrací
Zalíbilo se mu naše století
Pátýho prosince, když půlnoc odbije
Příjde o slovo si říci černá magie
Nad spinetem náhle přízrak ožije
Čeká, že si tady trochu užije
Říká lidi "Až já teď sáhnu po peru
Konečně se zase s múzou poperu
Nechci ale valčík, nechci žádnou operu
Rád bych totiž tady založil kapelu"
V týhle černý noci, má v hlavě zatmění
Slyší uši ze svý duše temný dunění
Malou noční hudbu rázem promění
Na velký tvrdý denní moderní umění
Říká lidi "Až já teď sáhnu po peru
Konečně se zase s múzou poperu
Nechci ale valčík, nechci žádnou operu
Rád bych totiž tady založil kapelu"
Ladně obě ruce složí na spinet
Čeká co řekne srdce, když vidí ten náš svět
Nutká ho tu touha, se dostat do varu
I tu vykřikne "Ouha, vemu si kytaru!"
Amadeus Mozart v našem století
S náma odpykává svoje prokletí
Hlavou prudce hází a nedbá na dojem
Rukama když sází tvrdý rekviem
A pak jen tak náhle, paruku zahodí
A výraz šílence, zprosta nahodí
Cejtí, že to hraní teď právě pomine
A s hodinou ranní se v přízrak rozplyne
Comments (0)