Odplouvám a za mnou přístav hoří, lodi planou,
odplouvám a ostrovy se noří do vln zpět,
slzy jak smůla černý z plachet kanou,
počítám svoje věrný - je jich pět.
Oceán a jabloňový květ se na něm zmítá,
oceán - široširý svět, co málo znám,
kormidlo držím pevně, skoro svítá,
nebudu dávat levně to, co mám.
Pobřeží a pošetilost, kterou dobře cítím,
pobřeží a dívka, již jsem kdysi trochu znal,
olejem naplň lampy, ať mi svítí,
moře je plné útesů a skal,
když nerozsvítíš, budu bloudit dál ...
Comments (0)